úterý 14. října 2014

Slyšet


Když mluvím neznám druhé, když slyším neslyším druhé. Připadám si hodně daleko ale zároven blíž než moje mysl.
Je podzimní čas kdy stále chodím bosa v mokré trávě, usmívám se na stromy a pozoruji chladné večery. A i poslouchám jak druzí pocitují změnu krásy času a mluví o maličkostech. Vše je stále krásné a já stále si připadám jako v nehybném obrazu nesepsaného děje. A sleduji pohádky kde vše je dobré a zlo nedotčené.








Vše je rychlejší, více slyšitelné zatím nedotčené.
Občas nerozumím slovům které jsou kolem mne a nerozumím lidím jak procitují
asi stačí milovat a cítit tu soucitnost v každém z nás.

7 komentářů: