Když mluvím neznám druhé, když slyším neslyším druhé. Připadám si hodně daleko ale zároven blíž než moje mysl.
Je podzimní čas kdy stále chodím bosa v mokré trávě, usmívám se na stromy a pozoruji chladné večery. A i poslouchám jak druzí pocitují změnu krásy času a mluví o maličkostech. Vše je stále krásné a já stále si připadám jako v nehybném obrazu nesepsaného děje. A sleduji pohádky kde vše je dobré a zlo nedotčené.
Vše je rychlejší, více slyšitelné zatím nedotčené.
Občas nerozumím slovům které jsou kolem mne a nerozumím lidím jak procitují
asi stačí milovat a cítit tu soucitnost v každém z nás.
krásně napsaný úvod... a ta kočička... :-)
OdpovědětVymazatkde máš dredy! nebo už je to dlouho?
OdpovědětVymazatZmizely někam pod podzimní déšt.
Vymazat"asi stačí milovat"
OdpovědětVymazatto je tak krásné až to vlastně hrozně bolí
krásne napísané. celý blog má veľmi príjemnú atmosféru :)
OdpovědětVymazat<3 sen
OdpovědětVymazatTo první foto je super. :)
OdpovědětVymazat