Někdy jsou chladná rána. Rána o půl páté ráno kdy u mne svítí svíčka a já jsem pod tucty dekami zalezlá jako v liščí noře a přemýšlím o podzimu. Jak voní, jak probíhá a jak je vše okolo jiné.. hlavně lidé a jejich sny. Odpoledne chodím bosa po mé zahradce a hledám dýně a štavnatá jablka. A večer se snažím dýchat ten krásný chladivý vzduch do mých plic a do mé křehké mysli.
Hudba je pomalejší, rybníky plnější a má mysl je prochadlý dům s vyteplenými místnostmi.
Mazlení s nerealitou
Je nepoužitelnost poviností každého dne ?
Taky se usmívám...možná se někdy potkáme :)
OdpovědětVymazatZ fotek jsem v sedmém nebi. Jako vždycky. ♥
Ty máš tak strašně překrásný blog! Nedokážu ani slovy popsat, jak jsem ráda, že jsem na něj narazila.
OdpovědětVymazatúsměv je důležitý, mě jen trochu mrzí, že vždy když jdu po ulici a na někoho se usměji, málokdo mi úsměv oplatí
OdpovědětVymazatano, je též ale důležitý si v sobě lidské štěstí pořád udržovat a druhými se neryzptylovat:-))))))
VymazatJá jsem zatím zahrabaná pod dekami. Musím najít ty svíčky...
OdpovědětVymazatChtěla jsem si také udělat liščí noru, tolik se mi to líbí. Ale Kočka nesouhlasila.
OdpovědětVymazatnapíšeš knížku?<3
OdpovědětVymazatAch, samozřejmě !
VymazatTen úsměv někdy vyzkouším, já jsem naopak mračounský mrak v kapuci když jdu po městě, protože chci domů k vodě. :P
OdpovědětVymazat