pondělí 22. června 2015

Do spánku objetí

 Kde je náš opravdový domov?
V objetí věčného slunce.







Tišše rostl a řekl mi ..děkuji.. 
a já s kapkou vody u mích řas se usmála a přilehla k jeho boku.




Kdo jsem ? A kdo jste vy ? Jste taky Já nebo jenom oddělitelné Já?

Občas mín píšu a víc chodím.
A někdy se víc ptám než pláču 
a některé odpovědi se mi jeví ve snech.

Jako kdyby byl stálě někdo za mími zády a říkal Miluji tě.
Tak laskavě, tak tiše jako východ letního slunce.

Moc bych si přála stále s někým psát přes papír a slova psané láskou
je tu stále někdo? 

3 komentáře: