čtvrtek 5. února 2015

On, jako přitomnost

Usmívám se. Usmívám se na stromy i na něj.
Pomalu sleduji jeho prsty jak píšou na papír, na víčka jak se zavírají a zachvilku ponoří do sebe.
Usmívám se, stále.
Zavřu i svá víčka a připomínám si ten sen ,který se stává realitou pro tento život.
Slyším jeho hlas, jak mne probouzí a objímá celá holá záda.
A když jdu každý den lesem, připomínám si jeho kroky s mími. Jdeme pomalu,dýcháme pomalu.
Objímá mě a já objímám jej. Je to tak jemný okamžik, jako přítomnost jeho rtů na mých.
Ponořme se,
do lásky k životu.








Jsme děti barev, dechu tvora. Je čas se probudit.

2 komentáře:

  1. Krásný text i fotky! :) jako vždy ;)
    nekdejinde.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. krásné )))

    http://ordinary-silly-things.blogspot.com

    OdpovědětVymazat