Hodně chodím . Někdy u toho přemýšlím ,ale po většinu času jsem v představách. Jezdím večer po chladných silnicích a pozoruji večerní rosu jako křehké doteky slunce. Všechno se zdá být zatoulené a sychravé jako mlha. Je tu každé ráno a já jí obdivuji čí dál více jako mokré boty.
Není to jiné ? Zalézt do mokré trávy s hunatou dekou a novinami plných slov ?
milujem tvoj blog.
OdpovědětVymazatYour pictures are beautifully made, I love the colors in those ones!
OdpovědětVymazat