středa 6. srpna 2014

we will live in monday's mornings

Miluju rána. Víc než vrány a vrabčáci. Vstávám totiž když ještě všichni spí, kapky rosy na trávě lechtají bosé nohy a já utíkám mezi vstávajícím sluncem a umírající nocí.
Nechci si totiž nikdy nic přát, stačí všechno okolo milovat. Stačí obdivovat odlišnosti a myslet nad otázkama jestli květiny vnímají doteky.
Prázdnota neexistuje.Snad prozatím než jí vyplní lidská žárlivost.









2 komentáře:

  1. Také bych si přála brát život tak poeticky, když má ale člověk špatné období tak to zas tak snadno nejde. Nebo alespoň mě ne. Myslím, že květiny doteky vnímají, alespoň nějakým způsobem. Ty čičiny za oknem jsou úchvatné. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Rostliny vnímají více než by kdo řekl. Ty kočky za oknem mě dostaly ;-)

    OdpovědětVymazat