Polibky na tvůj krk, polibky na květiny od tebe a polibky z bolesti.
K večeru pláči, slzy mi dopadají na prsty.
K ránů neotevírám oči..
představuji si tebe a tvé objetí jako závan teplého vzduchu uprostřed trávy.
A vše se stane věčné.
Uvnitř sebe
Na modré židli, u okna
sedívám s květinami a přemýšlím o soucitu.
Stát se soucitem, milovat vše okolo.
To jest vášen lidského bytí.
Chladno navenek, teplo uvnitř sebe.
K večeru pláči, slzy mi dopadají na prsty.
K ránů neotevírám oči..
představuji si tebe a tvé objetí jako závan teplého vzduchu uprostřed trávy.
A vše se stane věčné.
Uvnitř sebe
Na modré židli, u okna
sedívám s květinami a přemýšlím o soucitu.
Stát se soucitem, milovat vše okolo.
To jest vášen lidského bytí.
Dávejme naději druhým. Dávejme naději sami sobě nebot my sami jsme tvůrcem vlastních myšlenek a vlastní lásky.
Milujme.
*pět minut zírá na obrazovku z otevřenou pusou, pak několikrát zběsile zamrká*
OdpovědětVymazatTo. Je. Úžasný!
ach děkuji, moc mě to těší :-)
VymazatJako bych se na chvíli ocitl v jiném světě! Za to díky :)
OdpovědětVymazat